Komu půjde o všechno?

Marek Řezanka

 Fiala hlásá, že SPOLU jsou změna:

S pamětí lidí Petr nepočítá?

Volič to vidí, že nic neznamená:

Nám půjde o vše – a jim o koryta…

 Petr Fiala z ODS, který je současně představitelem programově nesourodé (v otázkách přijetí eura, přístupu k migraci či v problematice LGBT) koalice SPOLU, používá dvě základní hesla: 1) „Máme šanci odstartovat změnu“ a 2) „Teď jde o všechno“.

 Co se týče prvního hesla, patrně zapomíná, že ODS v minulosti již v několika vládách byla. A mnozí občané si jistě vybaví jak vlády Topolánkovy, tak tu Nečasovu. Vlády, kdy byl na ministerstvu financí M. Kalousek (TOP09), na resortu práce a sociálních věcí J. Drábek (TOP09) a na zahraničí A. Vondra (ODS, kauza ProMoPro) či K. Schwarzenberg (TOP09).

 Vzpomenou si na ministry z ODS, jakými byli například Pavel Blažek (např. kauza Diag Human), Pavel Drobil (korupční kauza na ministerstvu životního prostředí) či Petr Bendl (kauza jeho exmanželky Tamary Kotvalové).  

 Kolikrát už byla asociální „Modrá šance“ vydávána za jedinečný neotřelý hit, který naši zemi spasí? Nespasil. Vlády ODS ve spolupráci s TOP09 subjektivně řadím k těm nejhorším. Byly to vlády ve znamení korupce a současného odírání těch nejpotřebnějších a nejzranitelnějších z nás.

 Myslí si snad někdo, že ODS prošla nějakou zásadní proměnou? Nabízí nám více méně stejné tváře (například pana Kubu) – a co hlavně – tentýž neúspěšný program. To má být tedy ta změna? Pokud je myšleno k horšímu, pak ovšem nic namítat nelze.

 Souhlasit se dá rovněž s heslem, že nyní jde o všechno. A to hned ze dvou hledisek. Jednak jde o všechno opozičním politikům z koalic SPOLU a Pirátů se Starosty a nezávislými, kteří se již nemohou dočkat ministerských křesel, a jsou frustrovaní, že se k nim dlouhé roky nemohou dostat – a co hlavně, o všechno tu půjde většině občanů této země.

 V případě, že by strany „Demobloku“ mohly sestavit vládu, mělo by to výrazný dopad na směřování naší země.

 Co vše je ve hře?:

1)    Zbytky sociálních jistot. Vládnou-li prosystémové pravicové strany, výrazně se zasahuje do sociálního systému. Biti jsou potom jak senioři pobírající nějakou formu důchodu, tak lidé handicapovaní, samoživitelky a samoživitelé a obecně lidé s nízkými příjmy. Automaticky odpadá solidarita ze strany bohatších – a nůžky sociální a ekonomické nerovnosti mezi lidmi se otevírají takřka bezlimitně.

2)    Energetická politika státu. Zdražují jak elektřina a plyn, tak uhlí a jiná paliva. Vyostřené vztahy s Ruskem znamenají mimo jiné i dopad na energetickou politiku. V době, kdy přestáváme v podstatě využívat uhelné elektrárny – a jsme tak závislými na jádru, není dvakrát strategické vyřadit z dostavby jaderných elektráren země, které jediné v podstatě tuto dostavbu mohou realizovat, nadto i s nižšími ekonomickými náklady. Potřebujeme, aby dostava Temelínu i Dukovan proběhla úspěšně a efektivně, stejně tak, jako Německo a další evropské země potřebují zdárné dokončení projektu Nordstream 2.  

3)    Bezpečnost. V případě vyšší imigrace zejména z muslimských zemí v době, kdy je Evropa stižena výraznou ekonomickou krizí, lze právem očekávat zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Ivan Bartoš, který si ještě nedávno dokázal muslimskou Evropu hravě představit – a neměl s ní podle svých slov žádný problém, s ní najednou – krátce před volbami, údajně problém má. Jen si nestačil včas uvědomit, jestli kvůli situaci ve Francii či v Německu. Anebo prostě proto, že pochopil, že chce-li hlasy, tak problém s touto migrací mít jednoduše musí. K bezpečnosti státu ale rozhodně nepřispívá hysterická antiruská politika, která div že nežene náš stát do války. Být plně závislým na Spojených státech amerických v době, kdy jsou nebývale zadluženy a potýkají se s rozsáhlými ekonomickými a sociálními problémy (umocněnými porážkou v Afghánistánu) a na Evropské unii, která rovněž čelí velké systémové krizi, považuji za jednání sebevražedné.

4)    Samotná svébytnost naší země a její právo na sebeurčení. Kdyby došlo ke zrušení Benešových dekretů, půjde fakticky o přepsání výsledků II. světové války, což by mělo za následek návrat našich majetků potomkům bývalých nacistů a kolaborantů s nimi. Vyhovělo by se tak Sedetendeutsche Landsmannschaftu a jeho nestydatým nárokům.

5)     Privatizace zbylých státních podniků. Jednalo by se například o České dráhy či Českou poštu. Jak dopadly privatizace minulé, zejména za vlád ODS, si může kdokoli z občanů dohledat.

6)    Zbídačení občanů. V době, kdy je Evropská unie nebývale zadlužena a potýká se s čím dál rozsáhlejšími sociálními konflikty (zdaleka se nejedná pouze o „žluté vesty“ ve Francii), chtějí zejména politici z TOP09 splnit podmínky k přijetí eura a zavést ho. To bych vzhledem k výše zmíněnému pokládal, eufemisticky řečeno, za krajně neuvážený krok. Dále je nutné se obávat prosazení takzvaného Green Dealu, neboli Zelené dohody pro Evropu. Životní úroveň výrazné části občanů by následně patrně poklesla na minimum.

7)    Prohloubení nekompetentnosti některých ministrů. Soud zamítl koncem června roku 2019 stížnost senátora Lukáše Wagenknechta (za Piráty), který zpochybňoval mandáty nových europoslanců zvolených za ANO. Poukazoval na údajný střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Koncem září 2021 Lukáš Wagenknecht neuspěl s návrhem na zrušení jednoho ze svěřeneckých fondů premiéra Andreje Babiše ani u Nejvyššího soudu. Bude se chtít obrátit ještě na Ústavní soud. V případě volebního úspěchu Pirátů hrozí, že by pan Wagenknecht řídil resort financí (jako první náměstek tam v minulosti již silnou stopu zanechal) – a to s podobnou bravurou, s jakou primátor Hřib řídí Prahu.  

8)    Posílení cenzury „nevhodných názorů“ a upevnění pozice jednostranně zaměřených médií, kam patří i Česká televize. Nezapomínejme na schůzku P. Nečase a ředitele ČT Petra Dvořáka ze září 2011. Schůzka proběhla 14., volba ředitele potom 21. září. Od té doby můžeme sledovat, kdo z politiků dochází do jejích pořadů častěji, kdo vůbec – ke komu se moderátoři chovají s patolízalskou úslužností – a koho naopak nepustí ke slovu a dehonestují ho.

9)    Pokračování v trendu posilování nebezpečných dvojích metrů, kdy se k témuž jednání přistupuje diametrálně odlišně. Osobně vnímám jako mimořádně škodlivé, pokud například M. Langovi (ODS) prochází nebezpečné vyhrožování a nabádání ke spáchání obzvláště závažného trestného činu (upálení a podřezání politických oponentů včetně hlavy státu). Vzkaz směřovaný veřejnosti je potom zřejmý: Některá nenávist je tolerována, ne-li přímo žádoucí. K tomu je třeba připočíst zahrabávání portrétů M. Zemana do hnoje (ze strany ředitele teplického gymnázia) či pochvalu učitelky za obrázek nazvaný „Jak zabít Babiše“. Takovéto jednání je podle mého zcela nepokrytým projevem fašismu.

10)  Ztráta zbytků suverenity naší země. Zejména Piráti vybízejí ke zrušení práva veto při hlasování o daních a zahraniční politice v orgánech Evropské unie. Petr Fiala se přitom nechal opakovaně slyšet, že povolební koalici si umí představit jedině s Piráty.

 Těchto deset bodů nám napovídá, že v těchto volbách skutečně o všechno půjde. A je na nás, voličích, kdo se po nich bude radovat – a komu zbudou jen oči pro pláč.